Začínáme s feederem díl třetí - feederové špičky

Feederové špičky

Jak známo, každý feederový prut jich má ve výbavě několik, většinou tři.  Nejedná se o špičky náhradní, jak občas od nezasvěcených uslyšíte, ale o špičky různé, pro různé využití. Některé pruty jich mají i více, ovšem rozdíly mezi nimi jsou doslova zanedbatelné.  Nejměkčí špičky jsou obvykle určeny pro lov na stojatých a velmi pomalu tekoucích vodách na krátké vzdálenosti, středně tuhé pak na mírně tekoucí vody a lov ve stojatých vodách ve středních vzdálenostech, nejtužší pak pro lov v silnějších proudech a dlouhých vzdálenostech. Tohle je základní rozdělení, které nejvíce platí pro pruty typu medium. V případě prutů typu winklepicker, light, heavy a extra heavy jen v omezené míře, neboť ani nejtužší špička winklepickeru nemusí na středně rychlé řece stačit a středně tuhá špička prutu heavy, nebo extra heavy už je tak tuhá, že nemá na stojaté vodě prakticky žádné využití, zvláště pokud je vyrobena z grafitu.   Špičky od sebe bývají odlišeny barevně a někteří výrobci je popisují číselnými údaji.  Tento údaj neznamená pro špičky maximální možnou použitelnou zátěž při odhozu, neboť i ta nejměkčí špička z výbavy prutu z vládně jeho maximum. Údaj je víceméně orientační a  dalo by se říci, že se jedná přeneseně o hmotnost, která je optimální pro přesný odhoz a maximální pro napnutí vlasce při lovu ve stojaté vodě.

Z čeho se špičky vyrábí ?
Feederové špičky se vyrábí ze sklolaminátu, grafitu a existují i kombinace obou materiálů. Spodní část špičky, která se zasouvá do prutu, může být z grafitu a horní z laminátu, což vůbec nevypadá jako špatné řešení. Bohužel se stává, že se špičky v místech přechodu štípou a přechod je navíc na ohybu málo plynulý.  Dříve byly špičky pouze z laminátu, a jak se ukázalo, sklolaminát se k tomuto účelu výborně hodil. Jeho akce i houževnatost byla přesně tím co feederový prut potřeboval. Ale jak s postupem času pruty zeštíhlovaly bylo nutné přejít na grafit, neboť není možné vyrábět tak tenké špičky z laminátu. Vývoj prutů nezastavíme.  Štíhlé a lehounké pruty se nám všem jistě velmi líbí, ovšem s citlivostí některých grafitových špiček, které nahradily sklolaminát, už tak docela spokojení být nemusíme. Grafit je oproti sklolaminátu mnohem tužší a tím pádem méně citlivý.  Jeho nevýhodou je také to, že je mnohem křehčí a tím pádem zranitelnější. Grafitové špičky se lámou mnohem častěji než špičky ze sklolaminátu.  Výjimku zde tvoří jedině novinka od firmy  Shimano a jejich špičky s názvem TAFTEC. Jestliže vám Taftec nic neříká pak je zde krátký výklad - Běžné špičky feederových prutů se vyrábí z  karbonových vláken a pryskyřic.  Do kónického profilu jsou z válcovitého tvaru daného formou broušeny, což není vůbec jednoduchá záležitost zvláště u dlouhých špiček velmi tenkých průměrů. Špičky vyrobené z delších vláken mají silnou tendenci se při tomto procesu výroby štěpit. Proto  Shimano začalo vyrábět špičky tak, že se  karbonová vlákna vinou do speciální vlnovité struktury, která je mnohem jemnější než její původní přímočará struktura a k nehodám se špičkami tak dochází mnohem méně často než u špiček jiných.  Taftec špička je však naprosto jiná a je zde uplatněna konstrukční novinka předpětí karbonového vlákna.  Konstrukční pevnost karbonového vlákna Taftec  je závislá na napětí předepnutého vlákna T3500 s nízkým obsahem pryskyřice a při dodržení náročného technologického postupu je takto vyrobená špička ještě houževnatější a v podstatě bezpáteřní konstrukce, která se mnohem snadněji opracovává, ale hlavně je oproti klasickým výrobkům až o 250% pevnější. Nový materiál je lehčí, citlivější a rychlejší v akci. I když se vám mohou zdát tyto nové špičky na pohled stejné jako jejich předchůdci, při lovu brzdy zjistíte jejich výhody. Je to především jejich vysoká životnost  a přesnost při signalizaci záběrů.
Krátkou video ukázku toho co tyto špičky vydrží můžete shlédnou na stránkách http://fish.shimano-eu.com/ . Po jeho shlédnutí vám bude rázem jasné, že v současné době na trhu nic podobného a konkurence schopného není.

Práce špičky
Špička feederového prutu je v podstatě ten nejjednodušší signalizátor záběru jaký si jen dovedeme představit, a při tom je to signalizátor opravdu nejpřesnější a nejcitlivější.  Vždycky je však  pouze na vás, zda své nářadí dokážete přizpůsobit okamžitým podmínkám a zda umíte potenciál svých špiček využít. Praxe ukázala, že nejlépe hlásí záběry špičky dlouhé a pozvolna ujímané, nejhůře pak špičky jen s vrcholovou akcí. Je to logické – hrot dlouhé špičky s parabolickou akcí opisuje při zatížení mnohem větší oblouk než hrot špičky s vrcholovou akcí  a tak je záběr na dlouhé špičce mnohem lépe vidět. Ovšem zase zde záleží na použitém materiálu.  Firma Shimano šla dokonce tak daleko, že k feederovým prutům Aerocast nedodávají tak jak jsme zvyklí tři špičky, ale rovnou tři horní díly, kde je špička  Taftec pevnou součástí dílu. Je to zcela nevšední a originální řešení, ale ujišťuji vás, že naprosto skvělé a funkční. Chcete-li si vychutnat a využít potenciál feederového prutu pak není lepší řešení ! Vezměme proto pro názorné porovnání dvě špičky z výbavy třeba prutu typu medium. Nejčastější údaje na jeho špičkách jsou 1,2 a 3 oz, přičemž jsou velké rozdíly v tom, zda jsou špičky vyrobeny ze sklolaminátu, anebo z grafitu.
Grafitové špičky budou ve srovnání se sklolaminátem mnohem tužší a  tím pádem jejich pracovní rozsah  o mnoho menší. Ovšem „práce“ obou špiček končí na stejné hodnotě. Srovnáte-li grafitovou a laminátovou špičku s údajem třeba 1 oz zjistíte, že po překročení této hodnoty přestávají obě špičky pracovat, přičemž ale laminátová opisuje při práci mnohem větší oblouk. Z hlediska zvýraznění záběrů se tedy zdá být laminát výhodnější, ovšem nemusí tomu být vždycky tak. Záleží mnoho na tom jak strmě je špička ujímaná a jak je dlouhá. Krátká a strmá špička se bude chovat podobně jako tužší grafit. Dlouhá a tenká špička opisuje větší oblouk. Je však více namáhaná proudem a také při napínání většího kusu vlasce bude více uhnutá. Je to typ od typu a záleží na výrobci. Setkáte se také s tím, že prut může být vybaven špičkami 1 a 2 oz z laminátu a 3 oz z grafitu. Je to proto, aby byl při stejné délce špiček zachován jejich stejný dolní průměr a aby nebyl mezi špičkami propastný rozdíl v jejich práci. V praxi tedy narazíte na špičky jejichž hodnoty budou stejné ale záběr budou signalizovat rozdílně. Není tedy od věci vyzkoušet  na svém prutu i jiné špičky (pokud pasují průměrem). Je výhodné mít různě se chovající špičky při stejné gramáži a pokud správně zvolíte před lovem, pak jste zase o krok napřed. Rapidní rozdíl ve špičkách zaznamenáte především na stojaté vodě, kde měkká jednička bude mnohem výhodnější než tvrdá. Záběr na ní bude táhlejší a delší. Ryby totiž zjistí později, že něco táhnou. Tím vám poskytují více času pro zásek. Naproti tomu může být tužší jednička výhodnější v proudu, kde byste jinak museli použít měkkou dvojku. Ryby berou v proudu dravěji a záběry bývají výraznější, takže tužší jednička obvykle nevadí a se správnou sestavou a velikostí háčku je dokonce schopna některé ryby i sama zaseknout. TAFTEC špičky se svou prací velmi podobají klasickému sklolaminátu, ale jsou mnohem rychlejší. Při hodu se nechvějí tolik jako laminát, což je dobré pro přesnost.

Výběr správné špičky pro lov
Každá situace u vody vyžaduje trochu jinou špičku aby byla signalizace dokonalá a my zužitkovali co nejvíce záběrů, ale už jsem se setkal s lidmi, kteří špičky vůbec nemění a na všech typech vod a za všech okolností používají vždy jen tu nejměkčí špičku z výbavy prutu. Odůvodňují to tím, že vždy tam ještě kousíček pro signalizaci je. S tím bych nesouhlasil, protože vím, že jiná špička by byla v dané situaci užitečnější. Zrovna tak jsou takoví co používají příliš tvrdé špičky  s tím, že pořádná ryby ji ohne tak jako tak. Zkušenost je jiná. Opatrné a velké ryby sice mají sílu na to aby ohnuly třeba celý prut, ale dokážou brát tak jemně, že tvrdá špička záběr vůbec nezaznamená. Z toho samozřejmě vyplývá, že špičky máme u prutu proto abychom je rozumě používali a co se jejich použití týká není dobré hnát situaci do extrémů. Je mnohem rozumnější přizpůsobit se co nejlépe momentální situaci a špičku raději i dvakrát vyměnit než naleznete tu opravdu nejlepší variantu. Je pravda, že ne každému vyhovuje to stejné.  Jde tu však spíše o to, aby zvolená varianta vyhovovala vám a správnost počínání pak nejlépe ukážou dosažené výsledky.  Občas uvidíte dva rybáře vedle sebe  mající velký počet záběru a jeden z nich neustále seká do prázdna. Může to být z mnoha důvodů,  ale jedním z nich  bývá často nesprávně zvolená špička. Člověk obvykle hledá příčinu ve velikosti nástrahy, háčku, délce návazce a tak dále, a při tom na špičku ani nepomyslí. Ona je také výměna špičky obyčejně pracnější než  výměna návazce a tak se nechává až jako poslední možnost nebo se vůbec neřeší a to je velká chyba. Jak již bylo řečeno, se  špičkami se dá různě pracovat a jediné co opravdu nedoporučuji je  kompenzace měkkého prutu nákupem tvrdé špičky.  Jestliže jste dříve koupili tvrdší prut a i ta nejměkčí se vám zdá na jemné chytání tuhá lze situaci vylepšit nákupem jemnější špičky, ale  nechoďte  příliš nízko. Naproti tomu, jestli je váš proutek příliš měkký pro lov na řece a proud jej ohýbá, tvrdá špička nic nevyřeší.
Ale volba prutu a špiček je vždy o tom v jakých konkrétních podmínkách lovíme a pravdou je i to, že co vyhovuje jednomu druhému už nemusí.  Vždycky se však snažme o nejlepší a nejjemnější možnou variantu špičky pro konkrétní lov, neboť jen to nám přinese největší úspěšnost. Neváhejte vyměnit špičku třeba během lovu i několikrát jestliže se vám  nepozdává. Budete překvapeni jak výrazná může nastat změna po výměně špičky za jemnější nebo i za tužší. Proč na tužší ? Pokusím se to vysvětlit. Někdy jsou záběry velmi jemné a zdá se nám, že odpor špičky při záběru rybám vyloženě vadí. Špička se jen třese a je těžké odhadnout čas záseku. Po výměně špičky za měkčí jsou záběry táhlejší a poskytují nám více času pro zásek, který pak přichází včas. Opakem toho mohou být záběry velmi rychlé projevující se jako neurvalé škubnutí a přestože máte pocit, že při takovém záběru se musí ryba zaseknout prakticky sama není tomu tak. Zjemnění nemá smysl a proto provedeme výměnu měkké špičky za tužší a k tomu ještě zkrátíme návazec z běžných 40 cm pouhých 15-20 cm. Jestliže máme těžší krmítko a správně zvolenou velikost háčku pak se nám budou ryby věšet na háček opravdu sami, pokud nás za nos nevodí vyložená drobotina, která jen popotahuje naše masné červy za konečky.  Další věcí je to, že ne všechny špičky jsou stejné a nelze proto jednoznačně říci co komu z Vás bude fungovat. Vezměte si jen kolik je tu značek feederových prutů. Mezi některými značkami jsou špičky dokonce i zaměnitelné, takže si někteří kolegové dokupují spíše podle peněz než funkčnosti. 
Najdeme špičky , které se do horního dílu prutu vsouvají, ale i špičky které na horní díl nasouváme. Setkáme se také s různými velikostmi oček na špičkách.
Špičky mohou být různě dlouhé a různě silné v základně. Není ani pravidlem, že by dvě stejně dlouhé špičky dokonce i o stejném průměru v základně  a dokonce i označené stejnou hodnotou měly stejnou křivku při ohybu v zatížení.   Jak už jsem řekl,  některé špičky se ohýbají téměř po celé své délce, jiné pracují víceméně jen ve své vrcholové části. V praxi se setkáme se třemi akcemi špiček stejně jako je tomu u prutů, které rovněž pracují v akcích  A,B a C.  Špička se chová podle toho jak strmě je ujímaná.  Čím pomalejší a méně násilný je přechod základny ke špičce tím plynuleji se špička chová. Jestliže  se ztenčení špičky projevuje zřetelněji až od její horní třetiny pak pracuje jen její  vrcholová část. Jak si tedy vybrat tu nejlepší špičku?  Uznávám, že to může být opravdu trochu složitější, ale není to žádná věda.  Vodám stojatým a pomalu tekoucím nejlépe vyhoví špičky z laminátu. Ideální je dlouhá akce, která dává rybám dost prostoru pro záběr a nám pro správný zásek. Ryby na stojatých vodách berou nástrahy opatrněji než ryby na řekách. Ryby klidných  vod nástrahu déle ochutnávají a nikam nespěchají. Na řece, zvláště na prudké řece,  je to jiné.
 Tam ryby dobře vědí, že pokud nástrahu pořádně nepopadnou budou bez ní a tak berou mnohem agresivněji. Na řekách tedy lovíme se špičkami nejen tužšími, ale s takovými které pracují spíše při svém vrcholu, ale i ten musí být poněkud tužší aby jej nadměrně neohýbal proud. Pro proudnou vodu volíme vždycky takovou špičku, kterou proud sice tlakem na vlasec mírně ohne, ale musí tam vždycky zůstat dost prostoru pro jemný záběr, který musí špička dostatečně zviditelnit. Měkčí špičky navíc s opravdu velmi jemnou vrcholovou akcí najdou své uplatnění na stojatých vodách pouze při lovu na krátkou vzdálenost, protože se při jejich použití nedá dostatečně napnout delší kus vlasce.  Opravdu se s výběrem někdy potýkáme, zvláště když používáme více rozdílných prutů.  Ryby také každý den neberou stejným způsobem a i když jste přesvědčení, že už pro zviditelnění záběrů
O použití té které špičky rozhoduje nejen síla proudu, ale také vzdálenost ve které lovíme, protože v čím větší vzdálenosti lovíme, tím větší kus vlasce napínáme a s rostoucí vzdáleností roste i sílá, kterou k tomu potřebujeme. Bylo by krásné používat k lovu na stojaté vodě i ve větších vzdálenostech stále tu nejjemnější špičku, ale to bohužel nefunguje. Jestliže chceme lovit dostatečně citlivě, pak musí být vlasec dobře napnutý a příliš měkká špička se při větší vzdálenosti ohne tak, že už nemá prostor pro správnou signalizaci. Špička ohnutá téměř na doraz není tím nejlepším řešením a příliš volný vlasec zase přenáší signál na špičku nepřesně, se zpožděním a nastávají tak problémy se záseky. Zkrátka a dobře není to až tak jednoduché jak se mnohdy zdá a zejména stojaté vody jsou někdy hodně špatně čitelné pro správnou volbu špičky. Na velkých vodních plochách, jako jsou například Novomlýnské nádrže a spousta jiných vod, navíc dochází i k silnému spodnímu proudění,  takže i když chytáte ve zcela běžné vzdálenosti v jaké byste normálně použili tu nejjemnější špičku z výbavy prutu, zde je na místě špička mnohem tužší, téměř taková jako byste chytali na středně proudící řece. A když se ke spodnímu proudění ještě přidá silnější vítr pak jsou podmínky srovnatelné s celkem silným proudem. I pro stojaté vody tedy platí, že zde špičky pečlivě vybíráme.

Co je dobré ještě o špičkách vědět ?
Dobré špičky nejsou zrovna levné. Jsou dlouhé, mají tím pádem i více kvalitních oček a vyrábí se pomocí přesných a drahých zařízení. To vše navyšuje cenu, která se může vyšplhat až na několik stokorun. Jejich kvalita a trvanlivost je však vyšší, takže se vyplatí investovat. Není pochyb o tom, že s dálkou přesností nahazování souvisí také velikost oček. Pro feeder to platí také. Většina feederových prutů je vybavena poměrně malými očky, protože se nepředpokládají příliš daleké náhozy, ovšem příliš  malá očka jsou vždy na úkor přesnosti a ta je u feederu velmi důležitá.  Feederové pruty mají navíc oček více než požehnaně a jen na špičce prutu jich může být i osm. Jsou samozřejmě velmi malá, ale tenoučké špičce ani jiná být nemohou. Přesné nahazování nám už tak dost stěžuje měkká špička, která se po odhození velmi chvěje a v kombinací s příliš malými očky se vše ještě zhoršuje. Dobře si prohlédněte očka na špičkách prutu a pokud  rozhodujete mezi dvěma pruty srovnatelné kvality a jeden z nich má na špičkách očka větší pak by mělo být rozhodnuto. Byť se to nezdá a rozdíl mezi očky je opravdu minimální, v praxi větší očka určitě oceníte. Ten, kdo se naučí opravdu pracovat se špičkami se jistě rychle dostane dál než jiní. Feederové špičky fungují obdobně jako splávek. Se splávkem špatně zvoleným a ještě navíc špatně vyváženým také nijak zvlášť úspěšní nebudete.
Pokud nemůžete zaseknout, protože jsou záběry jen cukavé, anebo příliš rychlé, může být příčina v koncové sestavě, ale často je mnohem blíž než si myslíte -  ve špičce prutu. Nalaďte dokonale svůj nástroj a naviják na něm pak bude vyluzovat mnohem lépe znějící tóny.

Nejnovější články

Poslední v diskuzi

Poslední komentáře

Archív